Náruživě listujete National Geographic a líbí se vám fantastické fotky? Jistě... Komu ne. Zvířata jsou úžasný a vděčný objekt zvěčňovanání na fotografiích, ať už se jedná o domácí mazlíčky nebo ještě lépe o divoké a exotické druhy. Jenže existuje poměrně zásadní problém - kde vyfotit zvíře, které má svůj domov třeba v jihovýchodní Asii nebo Jižní Americe?
Každého, koho baví fotografování a má vztah ke zvířatům to jistě dříve či později napadne. Zoo... Klidné místo se spoustou exotické (více i méně) zvěře, povětšinou dobře viditelné a navíc poměrně velká pravděpodobnost, že při získávání zajímavého záběru zívajícího lva neskončíte jako pamlsek. Jenže ono zvíře je stále zvíře a jejich uzavření na ohraničeném prostoru není zárukou snadného focení. Je třeba se připravit a přemýšlet (ovšem tak jako vždy).
První důležitou věcí je volba vybavení - v každé zoo, ať už je to ta Pražská, Liberecká nebo třeba ta v Central Parku uprostřed New Yorku platí v zásadě totéž. Hodláte-li fotit kompaktním fotoaparátem, idelání jsou takzvané "EVF zrcadlovky", tedy macatější a povětšinou velkým výsuvným objektivem vybavené modely. Ovšem ideální je samozřejmě disponovat zrcadlovkou plnohodnotnou, jedno zda digitální či analogovou. A protože u kompaktních fotoaparátů stejně není mnoho co vymýšlet, omezíme se dnes pouze na majitele zrcadlovek.
V případě, že disponujete kinofilmovým přístrojem či digitálem s formátem Full-frame, tím správným objektivem bude "dlouhé" sklo s ohniskem alespoň 100mm, ideálně pak s co nejdelším rozsahem. Pokud máte digitální zrcadlovku s menším čipem, adekvátně k tomu je třeba ohnisko přepočítat - například Canon EOS 400D má ořezový faktor 1,6x, což v praxi znamená, že objektiv s ohniskem 70mm bude mít stejný záběr jako 112mm na Full-frame. Takže u těchto přístrojů je minimem právě oněch 70mm. Dobrým a vítaným pomocníkem je pak stabilizace obrazu a rychlé automatické ostření pomocí ultrazvukových motorků. Ovšem je otázkou, zda fotograf s možností dovolit si takovýto objektiv nutně potřebuje chodit do zoo a nezaletí raději fotit originál :-).
Máme-li tedy sbalenou svačinku, náhradní paměťovou kartu a případně i "krátký" objektiv pro každý případ, můžeme vyrazit. Protože téměř každá zoo je tak velká, že při focení nelze za jeden den projít všechny výběhy, je dobré si určit svá oblíbená zvířátka, či naopak vytipovat taková, která se fotí málo a skýtají šanci být originální. Volba druhu je samozřejmě na každém zcela individuálně a nyní je čas podívat se na několik základních pouček. Ukážeme si je přímo na fotkách, protože obrázek je za 1 000 slov :-)
V Zoo pro nás bude největším problém přítomnost klecí, mnohdy s velmi hustou sítí mříží. Fotíme-li tedy zvíře v kleci, lze dosáhnout toho, aby mříž téměř nebyla vidět tím, že objektiv přiblížíme co nejblíže mříži je to možné (je většinou nutno ostřit ručně) a nastavíme co největší ohnisko (tj. co nejvíc si zvíře přiblížíme, což je povětšinou stejně žádoucí). Mříž pak v zásadě buď zmizí úplně či (jako na ilustračním obrázku) vytvoří jakýsi opar přes fotografii, který ovšem nutně nevadí. Pár pokusů a vše se jistě podaří.
Zvířata jsou zdaleka nejzajímavější, pokud jsou v nějaké akci. Je třeba být velmi trpělivý a předvídavý - pták je nejhezší a nejfotogeničtější, roztahuje-li křídla, kočkovité šelmy například zase ve skoku či při protahování... Prostě cokoliv, jen ne statická póza. Akce opět nejvíce vynikne, bude-li snímána s malou hloubkou ostrosti, tj. s nízkou clonou a velkým ohniskem (na ilustračním obrázku 300mm a clona 8, pro dosažení zajímavějšího efektu by mohla být poloviční). Není třeba se bát středové kompozice, zvířata většinou nejsou v našem zorném poli sama a tak se náš objekt klidně může pohybovat uprostřed, zbytek obrazu vyplní jeho souputníci.
Nemáme-li možnost fotit více zvířat, velmi vděčnou technikou je výřez a detail - zvolíme prostě zajímavou část zvířete, ideálně pak oči, hlavu a kus těla (takový zvířecí portrét) a zkusíme vyfotografovat. Opět platí poučka o cloně a ohnisku, abychom oddělili objekt od pozadí a nechali tak vyniknout zvířeti samotnému. Právě při fotografování detailů je nejvíce zapotřebý být pohotový a rychlý, protože zvíře nikdy nepostojí.
Poslední poučkou je fakt, že fotíme-li digitálně, existuje nepřeberné množství možností, jak fotografii "doladit", ilustrační foto je například výřezem z větší fotografie, vybral jsem dynamický a zajímavý výjev na jinak vcelku průměrné fotografii, pozadí je uměle rozostřené, abychom navnadili oči diváka tam, kam chceme, tj. na plameňáka v popředí.
Jaké jsou tedy hlavní rady pro fotografování v Zoo? Být připravený technicky (objektiv) i strategicky (co chci fotit) a neváhat (protože zvířata nečekají). Dá se však říct, že s velkým ohniskem a nižší clonou uděláme často velmi dynamickou a zajímavou fotografii už díky tomu, že objektem bude exotické a neznámé zvíře, které divákovi nedovolí přemýšlet o případných kompozičních a technických vadách fotografie.
PS: Pozor na fotografování v zimních měsících, kdy v uzavřených pavilonech bývá opravdu horko a venku opravdu zima - sražená voda na čočkách a na čipu je nejhorším možným výsledkem fotografování v ZOO :-)