Fotografie Tomáše Krále z cesty do Maroka stojí za to, aby byly prezentovány a především viděny. Maroko je úchvatná země, která mnohým vezme dech. Vůně a barvy jsou tím, za čím cestovatelé do Maroka rádi jezdí. Tomáš Král se se svou ženou vydal napříč Marokem v prosinci roku 2014. Jemnost a cit, se kterými Tomáš Maroko zachytil, jsou motivující. Přesto, že je Maroko tolik fotogenické, fotit zde není až tak jednoduché. Proč? Zjistěte v rozhovoru s Tomášem Králem!
Tomáš Král se narodil v jižních Čechách v roce 1985. Vystudoval Výtvarnou školu Václava Hollara se zaměřením na propagační výtvarnictví. Naplno se věnuje tvorbě vizuálních efektů do zahraničních i tuzemských filmů, výrobě reklamních spotů a focení.
Jak dlouho se rodil plán na cestu do Maroka a jak jste vybírali místa, která navštívit?
Prohlížení map a plánování trasy cest je pro mě vlastně částečně již dovolená, dělám to rád. A tak už většinou během probíhající dovolené začínám promýšlet další výpravu a po návratu do práce je už v podstatě rozhodnuto. Jednalo se o naši první přes Vánoční dovolenou a se ženou jsme měli rozdílné představy o jejím průběhu. Maroko nám nabídlo dokonalý kompromis prožití klidných Vánoc, odpočinku ale zároveň i tak trochu dobrodružství. Místa jsme vybírali podle průvodce, na doporučení přátel a podle toho, co nás nejvíce lákalo.
Proč Maroko, co Vás na něm lákalo?
Místní Maročané velice rádi opakovali větu: Maroko má všechno. Hory, moře, poušť. A je to pravda. Cestování půjčeným autem nebylo ani tak finančně náročné, během několika dní dokáže člověk procestovat velkou část Maroka a krajina mu nabídne opravdu vše, co si namane. Předvánoční šílenství jsme strávili v bujaré společnosti nově získaných přátel v modrém městečku ukrytém v horách – Chefchaouen, Štědrý večer jsme prožili v poušti, u ohně s místním berberem a pár kamarády z Indonésie, vyprávěním historek (nikdo z přítomných nechtěl věřit, že v Čechách o Vánocích koukáme na pohádky a to i dospělí), rušeni pouze voláním namlouvajících se velbloudů. Po Vánocích jsme relaxovali u moře v Essaouiria a Silvestr jsme oslavili s místníma v kavárně a na trzích v Casablance.
Co Vás zde překvapilo a co naopak zklamalo?
Překvapilo nás hodně věcí (ochočené opičky v lese, skupiny dětí stopující cestou do školy, nepřítomnost košů, zkažené zuby Maročanů, pronikavá vůně koželužen), ale nezklamalo nás vůbec nic. A pokud se stalo něco, z čeho by se člověk mohl cítit rozmrzelý, neskutečná krajina a pohostinnost místních situaci okamžitě přetavily do kolonky: zážitek nemusí být silný, hlavně když je intenzivní!.
Jaká místa po Vaší zkušenosti skutečně stojí za to vidět/fotit a jaká naopak?
Během naší cesty jsme nebyli na místě, kde by za to nestálo vidět/fotit. Určitě můžu doporučit zapůjčení auta, a to přes leckdy šílenou Marockou dopravu. Během těch několika týdnů jsme projeli skoro celou zemi a dostali se i na jinak celkem nedostupná místa. Pokud bych ale musel vybrat dvě, fotograficky nejpřitažlivější místa, tak určitě modré uličky horského městečka Chefchauen a východy a západy slunce v pouštním městě Merzouga.
Co bys doporučil fotografům, kteří se vydávají do Maroka, aby zde pořídili zajímavé fotografie? Z mé zkušenosti vím, že fotit zde lidi není až tak jednoduché.
Úkolem číslo jedna bylo na každém místě kam jsme přijeli, odpálkování místních hustlerů. Po určitém čase jsme zjistili, že se dá z mnoha situací vybruslit pomocí kouzelné věty „maybe later“. Fotit ženy opravdu jednoduché není, zaprvé jich člověk potká o hodně méně než mužů, za druhé jsou většinou stydlivé a focení člověku připadá nevhodné. Pokud chcete fotit muže, doporučuji s sebou vozit blonďatou manželku, která většinou svojí přítomností prolomí všechny ledy. Obecně se snažím, na místě kde chci fotit, strávit nějaký čas a tak trochu splynout s okolím, nechat místní aby si na mojí přítomnost trochu zvykli, občas s nimi prohodit pár slov. Velká výhoda je podle mne i netahat s sebou velkou zrcadlovku a mít k dispozici tichý nenápadný foťák. Pokud totiž chcete zachytit nearanžovaný, přirozený snímek, je velká výhoda, když si vás vůbec nevšimnou.
Jak jste bourali bariéry mezi Vámi a místními lidmi?
Většinou úsměvem a podáním ruky. Popřípadě historkami z posledního místa, které jsme v Maroku navštívili. Maročané jsou velmi přátelští lidé a pozvání na čaj se asi nevyhne nikdo, kdo tuhle krásnou zemi navštíví, nejsou ojedinělé ani pozvání na rodinný oběd nebo večeři. Po takovém pozvání zpravidla následuje nějaká obchodní nabídka. Maročané mají prostě obchod v krvi a je potřeba s tím počítat.
Klasické ubytování nebo něco na náhodu?
V Maroku se dá bydlet od nejluxusnějších hotelů, přes střechy hotelů až po berberské stany. My zvolili tzv. riady, domy čtvercového půdorysu, se zahradou nebo atriem uprostřed, a to ve formě hotelů i hostelů. Nutno říct, že v prosinci je v noci kolem pěti stupňů, takže se nedá spát úplně všude. V některých pokojích šla pára od pusy a pojem kamna nebo topení místní moc dobře nechápou, proč také když mají zimu jen dva měsíce v roce.
Jak jste to řešili s dopravou v Maroku?
Na letišti jsme si půjčili auto, objeli s ním Maroko a v den odjezdu hodili klíčky do boxíku určenému k tomuto účelu. Byli jsme na hodně věcí připraveni z průvodce, ale žádné varování nedokáže člověka připravit na místní dopravu, kde přednost v jízdě nebo chůzi neurčují předpisy nebo semafory, ale pouze sebevědomí jedince. Mockrát jsem si vzpomněl na české řidiče a jejich netrpělivost a lamentování na všechno co se na silnici děje. V Maroku je řízení hodně intenzivní zážitek. Někdy musíte počkat, až se stádo oslíků rozhodne posunout, jindy se vás chaos velkoměsta snaží připravit o pud sebezáchovy. Rozhodně bych ale nechtěl nikoho odrazovat.
Jaké potraviny jsou charakteristické pro Maroko a jak Vám chutnaly? Jak to bylo s vodou? Pili jste vodu z vodovodu nebo jste s sebou vždy měli balenou?
Myslím, že v Maroku nelze s jídlem šlápnout vedle. Každý kdo zde byl (včetně mě), vám doporučí místní specialitu tajine, pomalu dušené maso se zeleninou. Já vyzkoušel i zdejší vegetariánské speciality a musím říct, že jsem byl mile překvapen. Co se týče vody z vodovodu – tu si moje žena nedávala ani na zubní kartáček a popravdě já také raději pil tu balenou.
Kam Vás zavede rok 2015?
To je otázka. Dost dlouho přemýšlím nad proslulým pochodem do Santiaga de Compostela. Láká mě také konečně okusit kouzlo Asie. Asi bych to řekl takto, podle toho, kam mě zavede život, tam budu fotit.
Fotografie Tomáš Krále si můžete prohlédnout na jeho stránce tomaskral.cz a na lifestalking.com
Zdroj: www.afop.cz - zde také naleznete další zajímavé rozhovory s osobnostmi české fotografické scény.