11 lis2014

Fotograf Garik Avanesian

11. listopad 2014. Autor Olina Zlámalíková. Kategorie Rozhovory

Garik Avanesian se narodil v Baku a od roku 1995 trvale žije v Praze. Je nositelem titulu MFIAP. Zúčastnil se více než 300 mezinárodních fotografických salonů a výstav ve více než třiceti zemích světa. Garik navštěvuje zajímavé země a z každé své cesty přiváží mnoho krásných fotografií, ve kterých divák najde romantiku, pocity, představy. Jeho snímky na diváka působí velmi intenzivně. Garik zkrátka umí dokumentovat lidské osudy, lidské charaktery, jeho fotografie mají duši a pokaždé překvapí přívalem pocitů a takové fotografie já mám nejraději – „fotografie které dýchají". Je mi velkou radostí si dnes popovídat s člověkem, který takové fotografie umí.

Gariku narodil jste se v Baku, nyní žijete již bez mála dvacet let v Praze. První otázka se nabízí: Kde je Vám lépe? Jak jste se do Čech dostal a co rozhodlo, že jste již zůstal?

Jsem Armén z Baku, takže jasně, že po roce 1988 jsem byl nucen hledat nový domov. A tak mě cesta vedla přes Kazachstán, Moskvu… až do srdce Evropy, do Prahy. Od té doby jsem projel nespočet zemí a věřte, doma se cítím jedině tady v Čechách.

To ráda slyším, myslím že česká fotografie Vaším rozhodnutím jen získala. Ve fotografickém světě jste známý svou pozitivní aktivitou. Jste předsedou České federace fotografického umění, pořádáte mezinárodní setkání fotografů – Inter Photo Camp. Vydáváte knihy, organizujete expedice, dokonce jste vydával časopis. Jste vystudovaný žurnalista, ale jak jste se vlastně k fotografování dostal, co probudilo Vaši lásku k fotografii?

Fotografuji od svých 6 let, kdy mi rodiče darovali dvouoký amatérský středoformát. Pak jsem prošel celou škálou profesionálních fotografických služeb: od focení svateb, focení dětí v mateřských školkách, přes novinářskou fotožurnalistiku a reklamní fotografii až po zakázkové zvětšování fotografií v temné komoře. Zkrátka, profesionální dráhou jsem prošel od A do Z, než jsem se nakonec vrátil k amatérské fotografii. Fotím nyní pro sebe.

Vaší oblíbenou činností je pořádání a průvodcování fotografických expedic. Převažuje východní Evropa a to především země bývalého Sovětského svazu. Čím Vás východní Evropa tak uchvátila?

K pořádání fotografických expedicí mě dostala moje láska k cestování, tu k fotografování ani nezmiňuji. Hledal jsem především země, kde bych mohl bez problémů fotit život obyčejných lidí. Samozřejmě, že mě znalost bývalého Sovětského svazu zavedla právě do této oblasti. Ale dnes rád cestuji i do takových lokalit jako je Indie nebo Čína. Lidé z východní Evropy i Asie jsou mi blízcí a navíc se rádi nechají fotit!

Jak takové expedice probíhají a co vás na lektorování baví?

Můžu říci, že i po osmi letech pořádání expedic je to pro mě stále velká zábava se skvělými zážitky, žádná rutina. Většina těch, kdo s námi jednou na výpravu vyrazil, se vrací znovu a znovu. Někteří účastníci výprav, právě díky našim cestám, navázali silná přátelství a toho si snad cením nejvíc. Když si k tomu navíc člověk ještě dobře zafotí a zažije chvíle, kdy smíchy padá k zemi, pak takové výpravy nelze nemilovat…

V organizaci výprav postupuji zcela odlišně než například cestovky. Každou výpravu připravuji velmi pečlivě, to ano, ale program se někdy mění i operativně, pokud na místě uvidíme něco, co nás zaujme. Dobré zkrátka někdy nahradíme ještě lepším. A jak já říkám, „šutry mě nezajímají“ – naše výpravy nejsou běžnými poznávacími zájezdy. Památky, které budou na místě stát další stovky let, mě nezajímají tolik, jako lidé, kteří již brzy možná změní styl života a už nebudou takoví, jací jsou dnes. K lektorování bych řekl asi tolik, že s každým, kdo se mnou jede, se rád podělím o svoje fotografické znalosti a zkušenosti.

Další Vaší aktivitou je vydávání fotografických knih a publikací. Musím zmínit knihy s názvem „The Best Photographers“. Vyšlo jich myslím celkem šest. Každá z nich obsahovala portfolia nejzajímavějších fotografů z celého světa. Kvalitně vytištěna na křídovém papíře s texty v několika jazycích. Poslední knihou (zatím poslední) je sbírka 125 výjimečných fotografií s komentářem profesora Ludvíka Barana. Kniha s velmi dlouhým názvem: „Prof. Ludvík Baran komentuje 125 mistrovských fotografických děl“ je opravdovým skvostem. Jak se v dnešní době vydávají takto nádherné fotografické publikace, když peníze od sponzorů jdou na vše kromě kultury?

Chtěl bych doplnit, že mimo vámi zmíněné tituly vydáváme ještě knihy z našich výprav. Dokonce někteří naši cestovatelé se před výpravou ptají, zda bude kniha, protože to je o další důvod k účasti navíc. A je zajímavé, že až po vydání takové knihy si všichni naplno uvědomíme, co všechno jsme to vlastně zažili. Nad knihou profesora Ludvíka Barana jsme pracovali dlouhých 7 let, během nichž bohužel pan profesor zemřel. Nedokončit ji a nevydat, bych si ale právě kvůli závazku vůči panu profesoru Baranovi nedovolil. Doufám, že i další generace jeho odkaz ocení, protože lidé jako on se skutečně nerodí každý den. V sérii Best Photographers stále pokračujeme, nyní připravujeme sedmý díl. Ale jak správně píšete ohledně peněz, kterých se na kulturu příliš nedostává, ano, je to tak stále a je to boj. Pokud nenajdeme alespoň částečnou finanční podporu, kniha není…

Vaše fotografie jsou jak barevné tak černobílé. Ke kterým máte blíž? Co rozhoduje, že daná fotografie zůstane barevná a naopak? Je to opravdu čistě pocitová záležitost?

Nenásleduji trendy, že například černobílá fotografie je moderní a tak ji budu dělat, ale ani se neřídím jen pocitem. Některé fotografie zkrátka barvu potřebují, protože nesou silnou barevnou informaci. Jiné jsou naopak „černobílé“, i když jsou vyfocené v barvě, tak proč tam tu barvu tedy nechávat? Jsem přesvědčen, že – samozřejmě se najdou výjimky – pokud fotografie vypadá dobře černobílá, bude dobrá i v barevném provedení. Ne však naopak.

Dovolme si nyní malé zamyšlení nad fotografickými časopisy. Tři roky jste vydával, dovolím si říci, exkluzivní časopis plný nádherných fotografií „PhotoArt“. O tom jak je těžký život fotografických časopisů si nemusíme povídat, oba jsme si tím prošli. Vy jste měl i tu výhodu, že jste byl sám sobě šéfem a nemusel jste každý den bojovat o sebemenší maličkosti. V cizině si „své“ časopisy podporují jejich koupí amatéři, ten Váš byl kvalitou určen i profesionálům, kteří si v něm také mohli mnoho inspirace najít. Jak je možné, že se u nás, v naší republice plné fotografů amatérů, v republice s tak úžasnou fotografickou historií neudrží kvalitní fotografický časopis? Proč se naši fotografové chovají k fotografii stejně macešsky jako náš stát?

Ani nevím, jak na to mám odpovědět. Ohlédnu-li se zpět, vím, že jsem podcenil marketing, a to i názvem časopisu. Název PhotoArt, který by v překladu měl znamenat fotografické umění (nikoliv řemeslo), byl v Čechách přijat spíše jako pojem vyjadřující amatérskou fotografii, upravenou silně Photoshopem. Zní to vlastně jako taková fotografická urážka. Vím jistě, že by časopis byl velmi úspěšný například v Německu. Oponovat vám však budu v jedné věci – časopis nemůže být živ jen z prodeje. Reklamu potřebuje ke svému přežití každá tiskovina. Máte naprostou pravdu ohledně podpory státu, je nedostatečná nejen pro časopisy. Co mě snad nejvíc mrzí je malá podpora dětí a mladých lidí v rámci zájmových sdružení a všech z toho vyplývajících aktivit.

S názorem na reklamu souhlasím, mate pravdu, bez podpory firem časopis také nemůže existovat. Další otázku mnoho fotografů nemá rádo, ale zeptám se Vás. Co nového chystáte, čím nás překvapíte?

Od listopadu spouštíme první mezinárodní soutěž Vision. V čem první? Jde v České republice o první pravidelný mezinárodní digitální salon s širokou záštitou mezinárodních federací. Kromě Vision pak každé tři následující měsíce budou probíhat další soutěže – PhotoArt Prague, April a Sunflower – a po roce zase Vision a tak dále… Mimo to chystáme sérii výstav a to velmi atraktivních, které k rozvoji českého fotografického dění také přispějí.

Vím, že vyfotíte cokoli a vše má svou atmosféru, ale Gariku, co fotíte nejraději a proč?

Povím vám nejprve, co nefotím – nefotím zvířata, sport, makro. Fotím rád lidi, jejich život, jejich touhy, radosti i smutky… a budu v tom, myslím, pokračovat i nadále.

Jste předsedou České federace fotografického umění (ČFFU). Seznamte nás s aktivitami a cílem této organizace prosím. Nezapomeňte také na tituly FIAP, kterých jste držitelem. A především, poraďte našim čtenářům, jak se prezentovat v cizině.

S našimi členy se jako kolektiv účastníme mezinárodních soutěží, salonů a výstav, jako se například český hokejový tým účastní zápasů. Už máme několik cen. Obracejí se na nás kolegové z dalších zemí (jiné federace), takže díky takové spolupráci organizujeme výstavy například na Slovensku, v Izraeli, na Kypru, v Indii, Lotyšsku nebo v Turecku – některé jsou výstavy společné, některé sólové…

Autory prezentujeme na našem webu. A samozřejmě pomáháme těm, kteří usilují o získání titulu mezinárodní organizace FIAP. Sám jsem si tu cestu prošel a navíc posledních několik let se účastním těchto soutěží v roli porotce. Poskytujeme záštitu soutěžím a festivalům, pro vítěze poskytujeme medaile.

Federace především potřebuje větší členskou základnu. Opravdu závidím sousedním státům, které se mohou chlubit mnoha tisíci členy. S takovou základnou by českou fotografii, tedy naše autory, bylo možné prezentovat na té nejvyšší úrovni. Jenže… Občas si říkám, jestli se na to všechno nemám vykašlat. Nic za to nemám, jen utrácím a místo toho, abych se věnoval vlastní tvorbě, dávám svou energii i čas do organizačních věcí. Ale na druhou stranu, když vidím, že jsem někomu dosud neznámému trochu dopomohl k úspěchu i na mezinárodním poli, tak to vážně potěší. Jen kdyby takových aktivních zájemců bylo víc, než těch samotářů. To je snad ta nejdůležitější rada – neuzavírat se před informacemi, konfrontací se světem vzdálenějším, než je na dohled.

Gariku, velmi děkuji za rozhovor. Doufám, že vám, milí čtenáři, přinesl mnoho nových, zajímavých informací a především návod, jak se prezentovat v zahraničí. Zde jsou linky na více informací o Gariku Avanesianovi a také možnost jeho kontaktování.

Zdroj: www.afop.cz - zde také naleznete další zajímavé rozhovory s osobnostmi české fotografické scény.

Fotograf Garik Avanesian

Oblíbené články

Tipy na pomůcky pro focení mobilem

Dostávejte aktuality