Jiří Jaskmanický vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Původní profesí byl speciální pedagog, a mimo jiné pracoval jako terapeut narkomanů. V roce 1994 otevřel „Galerii Pajda“ v Praze. Působil v Galerii Greisen, která se věnovala nejen výstavám ale především aukcím. Dnes působí v Českém centru fotografie, spolupracuje s Galerií Mánesova 54. Věnuje se větším projektům, z posledních jmenujme například výstavu Františka Dostála na Pražském hradě. Známá je také publikace Petr Helbich – Fotografie. Jiří je člověk mnoha profesí, a nač sáhne, to se mu daří.
Jiří, jste zakladatelem Českého centra fotografie, pod jehož hlavičkou pořádáte výstavy, aukce fotografií a nejrůznější fotografické akce. Jak vznikl nápad založit centrum s tak širokým záběrem?
Jednoho dne roku 1994 přišel Jan Mlčoch, kurátor UPM s nápadem udělat výstavu skvělému fotografovi již na sklonku života. Byl to pan doktor Rudolf Janda, který za celý svůj život neměl jedinou pořádnou výstavu. Pana Jandu, přivedl doktor Petr Helbich, který byl dlouholetým asistentem Josefa Sudka. Od výstavy Rudolfa Jandy byl již jen krůček k prodejní výstavě Sudkových fotografií. Ve stejném roce jsme dostali nabídku k účasti na veletrhu v Santa Fe, což jsme zrealizovali a tím byl náš osud definitivně zpečetěn.
Copyright (c) Petr Helbich – Z cyklu Bulovka
Jednou z hlavních činností ČCF je prodej fotografií. Sudek, Drtikol, Funke – vyplatí se ještě investovat do těchto autorů? Vždyť fotografie Drtikola se cení na stovky tisíc dolarů. Dají se vlastně ještě sehnat fotografie těchto českých mistrů?
Vše je o ceně. Pokud se Vám podaří narazit na fotografie těchto mistrů za rozumné ceny, rozhodně neváhejte a kupte je. Ovšem pro dobrou investici je dobré kupovat díla autorů, kteří se již v historii české fotografie etablovali, mají perspektivu a jejichž díla se neprodávají za horentní sumy. Klasickou ukázkou může být například František Dostál, jehož fotografii dnes koupíte za 4000 korun a je jen otázkou velmi blízkého času, než se jeho fotografie budou prodávat nesrovnatelně dráž. Další možností kvalitního investování je vytipovat si talentovaného fotografa a vsadit na jeho kartu.
Copyright (c) František Dostál – Nedělní odpoledne
Jak poznáme kvalitní fotografii, kvalitního autora?
Na první část otázky je jednoduchá odpověď. Stačí mít cit pro fotografii, lepší je mít ten správný „čuch“. Pokud se vám fotografie libí a líbí se vám na druhý i na třetí pohled jste na té správné cestě. Na hodnocení fotografie má obecně vliv několik základních faktorů. Rozhoduje jméno, časové období vzniku fotografie, zda je jedná o vintage print (dobová zvětšenina) nebo je-li autor výjimečný v některé oblasti (surrealismus, informel, fotografický experiment, apod.).
Copyright (c) Alexander Hackenschmied – Maya za závojem
Jak rozeznáme originál, poraďte nám jak se nenechat napálit a investovat dobře. Jak postupovat?
Nenechat se napálit pří nákupu fotografie vyžaduje notnou dávku znalostí a zkušeností proto v tomto případě vždy doporučuji konzultaci s odborníky z oboru. Důležitá je znalost původu dané fotografie, okolnosti vzniku, ale i jednoduché nalezení této fotografie publikované v odborné literatuře či dobovém tisku. V ČCF je přesné popsání každé fotografie naprostou samozřejmostí. Již dlouhá léta vystavujeme k prodaným fotografiím certifikát pravosti. Na profesionalitě si zakládáme.
Copyright (c) František Dostál – Nehoda
Jak si stojí dnešní fotografové, kdy se oni budou nabízet na aukcích a co o tom, že se budou nabízet, rozhodne? Jak se mladý fotograf dostane do aukčních katalogů?
Pomoc mladým a začínajícím fotografům je jednou z dalších aktivit ČCF. Sami vyhledáváme talentované autory a nabízíme jim možnost prezentace své tvorby, včetně toho, že jejich fotografie nabídneme do prodeje, ať již u nás v aukci, nebo na zahraničních veletrzích.
Copyright (c) František Drtikol – Ženský akt
Prozraďte nám, jak si autor určí cenu, za kterou bude své fotografie prodávat? Jaká hlediska jsou rozhodující?
Důležité je, aby autor při stanovování ceny vytvořil v daném místo a v daném čase cenu obvyklou, což jsou v českých poměrech řádově tisíce. Znám případy, kdy mladí autoři pod heslem „ Drzé čelo lepší než poplužní dvůr“ nasadí vysokou cenu například v řádech několika desítek tisíc korun, své fotografie prodá a pak se chytí do vlastní pasti, protože je velmi obtížné cenu nejen zvyšovat, ale mnohdy i udržet. Ze zkušeností vím, že je dobré si svoji uměleckou budoucnost budovat postupně, a na velmi dobrých základech. Josefu Sudkovi, než se stal slavným, to trvalo padesát let.
Copyright (c) Jan Svoboda – Zátiší
Proč by si měl někdo kupovat právě českou fotografii? Jakou šanci na prodej má ta aktuální současná česká fotografie?
Česká fotografie je velice rozmanitá, nápaditá, vtipná, poetická atd. Díky dlouhodobé izolaci probíhal po čtyřicet let vývoj české fotografie jinak, než ve světě, i přesto, že byly informace o světové fotografii relativně dostupné. Česká fotografie si zachovala svou specifičnost a odlišnost od té ostatní – světové. Současná česká fotografie je velmi dravá, stejně jako její tvůrci. Díky zastoupení těchto autorů ve významných světových fotografických galeriích je mnoho českých autorů známých. Patří mezi ně například Josef Koudelka, Jan Saudek, Tono Stano, Michal Macků, Hana Jakrlová a mnoho dalších.
Copyright (c) Drahotín Šulla – Ranný problém
Vozíte fotografie také do světa, ale přitom největší poklady necháváte zde v České republice. Je v tom záměr, tedy kus vlastenectví?
Ano, na více než 60 veletrzích po celém světě jsme odprezentovali několik desítek tisíc českých fotografií. Vedle toho velmi úzce spolupracujeme s UMP a dalšími institucemi a vzhledem k tomu, že jsme opravdu patrioti, ty důležité fotografie zůstávají v našich sbírkách. Bohužel už od začátku devadesátých let mnoho mých „kolegů“ vyvezlo do zahraničí a myslím, že ve většině případů i nelegálně mnoho významných českých fotografií, které by rozhodně měly zůstat v českých sbírkách a to dobře není. Dokonce jsme se dostali do situace, že byť jen zatím po jednotlivých fotografiích začínáme českou fotografii ze světa vozit zpátky domů.
Copyright (c) Ladislav Postupa – Soused
Na jakou fotografii ve své sbírce ČCF jste nejvíce pyšný? Loučíte se také s fotografiemi, nebo co je Vaše už se nikdy koupit nedá?
V první řadě jsou to fotografie Václava Jiráska ze začátku devadesátých let, které nejenže jsou již více než dvacet let mojí srdeční záležitostí, ale zároveň si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co v devadesátých letech minulého století vůbec vzniklo. Je potřeba rozdělit roli obchodníka a ochránce kulturního dědictví. Jako obchodník musím všechny nabízené věci na prodej. Jako patriot se snažím významné jednotlivé kusy umístit do správných soukromých či státních sbírek.
Copyright (c) Václav Jirásek – Zde všude jest Země Páně
A dostali jsme se k poslední otázce, která běžně zní: „Kdybyste měl dát lidem, kteří chtějí fotit, a kteří se chtějí prosadit, jedinou radu, jaká by byla?“ Dovolím si ji trochu poupravit – Kdybyste měl dát fotografům, kteří chtějí své fotografie dobře prodat jedinou radu, jaká by byla?
Dělejte všechno, co děláte poctivě, s láskou a mějte na paměti, že svět patří trpělivým.
Copyright (c) Ladislav Postupa – Torzo
Jiří, velice děkuji za rozhovor a za Váš čas. Kontaktovat pana Jaskmanického můžete přes facebook Českého centra fotografie a pokud máte zájem zde jsou fotografie nabízené v poslední konané aukci, pro přehled o jakých fotografiích jsme si dnes povídali.
Zdroj: www.afop.cz - zde také naleznete další zajímavé rozhovory s osobnostmi české fotografické scény.