Byl zakladatelem moderní foto žurnalistiky. Jeho strhující tvorba s osobitým nábojem dodnes ovlivňuje tvorbu mnoha fotografů.
Narodil se 22.srpna 1908 v Chanteloup ve Francii. Již jako malý vlastnil fotoaparát Box Brownie. Fotil s ním převážně svou rodinu, sourozence a výlety o prázdninách. Během školní docházky se u něj projevil velký zájem o umění. Zejména preferoval malířství. Do základů olejomalby ho zasvětil jeho strýc. Ten bohužel zemřel v počátcích první světové války.
Mladý Bresson získal poté stipendium na umělecké škole Lhote Academy a stal se tak významným žákem propagátora moderního umění Andého Lhota. Postupem času však se svým učitelem přestává souhlasit, ale preciznost v kompozici, kterou se v akademii naučil, později často využíval ve svém fotografickém umění.
Ve dvacátých letech minulého století přešel k surrealistickému pojetí své tvorby a také k fotografování. Rok studoval anglické umění a literaturu na univerzitě v Cambridgi. O rok později odjel „na zkušenou" do Afriky (Pobřeží Slonoviny). Živil se zde jako lovec, ale vážně onemocněl malárií. Své zkušenosti a zážitky se snažil zachytit na malý fotoaparát, avšak tropické podmínky přežilo jen 7 fotografií.
Po návratu do Francie se začal plně věnovat fotografii. Pořídil si fotoaparát Leica s objektivem 50 mm.
Sám o fotografii říkal: „Ten okamžik je otázka soustředění. Je třeba se soustředit, myslet, dívat se, a to je všechno... Rozdílem mezi dobrým a průměrným snímkem, je otázka milimetrů - tedy velice nepatrný rozdíl, avšak velmi podstatný..."
V roce 1932 potkal polského fotografa Chima, známe spíše jako David Seymour. Seznámil se také s Robertem Capou. Tito dva lidé sehráli v jeho životě další důležitou roli. V roce 1939 pracoval jako fotograf pro komunistický večerník Ce Soir. Do komunistické strany nikdy nevstoupil, i když se cítil jako levičák.
Pořídil slavnou sérii portrétů známých umělců a spisovatelů. Např. Mattise, Picassa, Bonnarda a dalších. Fotografoval občanskou válku ve Španělsku, osvobození Paříže za 2. světové války, dobytí Pekingu Mao Ce-tungovými vojsky a také pohřeb Mahátmy Gándího.
Společně s Davidem Seymourem a Robertem Cappou založil uměleckou agenturu MAGNUM PHOTOS. Hlavní náplní této agentury bylo dodávat čerstvé a aktuální reportážní fotografie pro světový tisk. Proto se Bresson v letech 1948 - 1950 vydal na cesty po dalekém východě, Indii, Číně, Indonésii, Mexiku a Kubě. Byl prvním fotografem západního bloku, který se mohl volně pohybovat a bez omezení fotografovat v SSSR.
Poprvé své fotografie vystavoval v roce 1955 ve Francii v Pallon de Marsan (Louvre). Tato výstava měla velký úspěch a cestovala po celém světě.
V roce 1966 skončil své působění v agentuře Mangnum Photos a vrátil se k malování. Fotografoval již převážně portréty a krajiny. Své obrazy vystavoval v roce 1975 v New Yorku.
V roce 2000 společně se svou ženou a dcerou založil instituci Henriho Cartier - Bressona. Tím spravuje svá díla a poskytuje ostatním umělcům prostor k vystavování.
O čtyři roky později, 3. srpna umírá.
Bresson používal fotoaparát Leica, formát 35 mm s objektivem 50 mm. To, že v dané situaci fotí, skrýval tím, že si lesklé části fotoaparátu přelepil černou páskou. Jako správný reportážní fotograf na sebe nikdy nechtěl příliš upozorňovat. Fotografoval zásadně bez použití blesku a na černobílý materiál.
Jeho snímky vždy vyjadřovali pocity jako radost, štěstí, bolest, smutek, bídu, mládí, stáří apod. Ve svých fotografiích promítal svou humanistickou ideologii.
Jeho nejznámější fotografií je muž, který skáče přes kaluže.
