Je chladno, pára se valí od pusy při každém vydechnutí a v okolí zní nezvyklý chrochtavě hrdelní zvuk. Fotím daňky! Tedy fotím, spíš chci fotit.
Je konec října a taky skoro konec říje. Pro ty, co stejně jako já ještě nezažili říji vysoké zvěře na vlastní oči a uši jde o těžko popsatelný zážitek. Všude okolo hřmí zvláštní hrdelní chrochtání, které svou hlasitostí značně převyšuje moje očekávání. Samci zvedají stále hlavu a "chrochtají", vypadá to, že to takhle zvládnou dělat klidně celých 24 hodin.
Mhla která posledních několik dní udržovala viditelnost jen na pár metrů se naštěstí den před focením jako mávnutím kouzelného proutku rozpynula. Šance, na dobrý fotografický úlovek, jsou poměrně vysoké. Jsme na focení dva a máme pro sebe celou oboru, to bude parádička, samci v soubojích si nás pro své soky nebudou všímat, nebudeme muset čekat hodiny na posedu a doufat jestli se stádo vůbec objeví. Nejspíš si i uděláme parádní záběry zblízka. Tolik moje představa o focení soubojů v říji v oboře, jak jinak, než mylná.
Brzy se moje představy o snadném focení rozpadají jako domeček z karet. Sice máme k dispozici skoro stohlavé stádo daňků, ale obora je přes půl kilometru každým směrem a daňci jsou vždy, přesně na druhé straně než jsme my. Uléháme na karimatky a čekáme až si na nás vysoká trošku zvykne a půjde blíž. V oboře jsou přeci krmení lidmi a jsou na ně tak zvyklí, nebo ne? Zdá se, že spíš ne. Poleháváním získáváme "parádní" snímky parohů za kopcem, "exkluzivní" šmouhy v křoví a podobné skvosty. Ještěže jsme i na podobnou situaci připraveni. Kdyby k nám náhodou ti daňci, v mé původní představě poloochočení a říjí zaslepení jedinci, nechtěli přijít máme pro ně jablíčka.
Že nejsou daňci ani poloochočení ani zaslepení říjí zjišťujeme poměrně záhy. Jak daňka nechat jablko sníst? Hodíte ho někam na trávu s tím, že je zcela jedno jestli se daněk v okolí vyskytuje nebo ne. Pokud se vyskytuje v okolí a vidí vás, jablko ignoruje. Jakmile se ale strategicky přemístíte na druhou stranu obory, přes všechny ty kopce a neschůdný terén, kde je celé stádo, tak stádo prchne a než se přesunete přes celou oboru zpět jablko je už pryč. Jediný způsob jak ty kopytnaté potvory přesvědčit jablkem k tomu aby neutekly, je zřejmě pouze přesná rána jablkem mezi oči. Daněk je ale moudré zvíře, proto se drží v takové vzdálenosti kam bych stejně nedohodil ani kdybych měl po ruce nějaký jablečný prak.