Když už víme, jak pejska posadit, kam a na co dávat pozor, tak pár vět k samotnému focení
Téměř z 90% používám na svém Nikonu D7100 režim priority clony „A“. A to z několika důvodů – clona je pro mě při focení živých tvorů nejdůležitější hodnotou. Dovoluje mi, si zvolit, jaká bude výsledná hloubka ostrosti, jak moc bude tím pádem pes tzv. vypíchnutý od pozadí a jak moc či málo bude pozadí na fotografii rušivé. To vše dělá clona. Velkou chybou amatérů je, že zjistí to, jak jim změna clony mění nastavení času a používají jí na to, aby si udrželi nějaký čas, popř. s ní mění světelnost fotografie. Clona je však určena primárně ke změně hloubky ostrosti, což není nic jiného než šířka ostrého proužku v prostoru – čím je clonové číslo větší, tím je ostrý proužek širší a tím do ostré části na fotografii zahrnujeme více objektů na focené scéně. To však není velmi často ideální a hezké a proto je více žádoucí, mít ostrý pouze objekt zájmu a pozadí či popředí mít mimo tuto hloubku ostrosti. Na ostrosti pozadí či popředí má pak vliv i jeho vzdálenost od fotografovaného objektu.
Pokud mám pejska tedy celkem daleko od pozadí a jsem u něj relativně blízko – cca 2 metry, použiji klidně vyšší clonu, např. f/4 – f/5.6 – zejména při focení portrétů. Pokud je pozadí blízko k psu, použiji hodnoty např. f/1.8 – f/2.8. Pokud fotím pejska shora a chci mít ostré jen oči tak používám jen ty nejnižší hodnoty clon, dle velikosti psa a tím i jeho vzdálenosti od země.
Několikrát jsem se u podobných fotek setkal s názorem nebo negativní žádostí o to, proč pes focený shora nebo z boku směrem dolů, nemá ostrý i čumáček, že to není správné. Bohužel tohle může říct jenom člověk, který je neznalý nebo to nikdy nezkoušel. Pokud fotíte např. portrétovým objektivem 50mm psí portrét ze vzdálenosti třebas 1m a ostříte na oči, tak při této vzdálenosti nejde dosáhnout toho, aby měl pes ostré oči i čumáček, ani kdybyste použili clonu f/22 (což je mimochodem hodnota clony, kterou obvykle nepoužívají ani makro fotografové a tato hodnota už značně degeneruje výsledný obraz). Samozřejmě mluvím o psech, kteří mají nějaký čumáček – jinak tomu může být u psů, kteří mají čumáček velmi krátký (boxeři, různá plemena bullíků aj.). Tam lze při dobrých podmínkách dosáhnout i ostřejšího čumáčku, než u psů s klasickým delším čumáčkem.