Makro fotografuje více než patnáct let. Jeho makrosvět je plný krásných detailů přírody, plný kouzel, kterých si běžně nevšimneme, protože jsme se zapomněli dívat kolem sebe. Jeho fotografie se pravidelně objevují na výstavách v ČR i v zahraničí, v časopisech i knihách. Milanovy fotografie obdivuji již mnoho let a je mi ctí jednu originální vlastnit a také se přiznám, že je obdivována všemi mými návštěvami. Takhle to vypadá, když se práce dělá s láskou – o čemž svědčí i Milanovo motto: „Makrofotografie je svět ve světě. Každý povedený záběr mi vždy připomíná, jak je příroda dokonalá a že by k ní měl člověk přistupovat s větší úctou a že spousta věcí ve srovnání s touhle dokonalostí je malicherná!“

Garik Avanesian se narodil v Baku a od roku 1995 trvale žije v Praze. Je nositelem titulu MFIAP. Zúčastnil se více než 300 mezinárodních fotografických salonů a výstav ve více než třiceti zemích světa. Garik navštěvuje zajímavé země a z každé své cesty přiváží mnoho krásných fotografií, ve kterých divák najde romantiku, pocity, představy. Jeho snímky na diváka působí velmi intenzivně. Garik zkrátka umí dokumentovat lidské osudy, lidské charaktery, jeho fotografie mají duši a pokaždé překvapí přívalem pocitů a takové fotografie já mám nejraději – „fotografie které dýchají". Je mi velkou radostí si dnes popovídat s člověkem, který takové fotografie umí.

Veroniku jsem nazvala multifunkční ženou. V mnohém co stihne, umí a zvládá, mi velmi připomíná našeho společného kamaráda Olega Homolu. I proto jsem dnešní rozhovor pojala trošku jinak než ty předchozí. Veronika je fotografka, galeristka, cestovatelka, spisovatelka, kromě toho ještě stihne pracovat v oboru marketing a PR ve velké společnosti a také je ženou a matkou. Největší Veroničinou zálibou je fotografování hmyzu. Systematicky pořizuje záběry a ty pak skládá do velkých celků. První byli mravenci, a s těmi si vyhrála..., ale co bych povídala já, pojďme přímo za Veronikou.

Z cest do Ostravy jsem nikdy nebyla příliš nadšená, návštěva tchyně, se kterou jsme si fakt "nesedly" a vidina úniku za čímkoli nulová. Borise Rennera jsem poznala až ve chvíli, kdy už bohudíky nebyl důvod do Ostravy za bývalou tchyní jezdit. Pojďte tedy dnes se mnou do Ostravy, za skvělým člověkem a vynikajícím fotografem „industrialu" Borisem Rennerem. Boris je členem Asociace profesionálních fotografů, a má na svém kontě řadu fotografických publikací i výstav. Mimochodem pokud byste si chtěli pořídit třeba jen jednu z Borisových knih, tak máte smůlu. Všechny jsou beznadějně vyprodány. Teď se jen bojím, v jakém jazyce přijde odpověď, protože tento rozhovor se odehrává virtuálně.